coe u
coey,
coete u
coeye [addj., todi padvant] k' on n' î ôt pont d' brut. I fwait coey et doûs; gn a des meyes di baloujhes ki cavolnut d' håye a åbe ([[R. Viroux]]). Pu l' noerixheur serè coeye Mins kécfeye k' on brut d' rén Vénrè djonde mes orayes ([[A. Bacq]]). Loukîz a : [[Motî:påjhûle|påjhûle]], [[Motî:trankile|trankile]]. F. calme.
| coete [f.n.] plaece k' i gn a pont d' plouve. Loukîz a : [[Motî:åvrûle|åvrûle]]. F. abri.
>> si mete al coete: si mete a ene plaece k' on n' pout må. F. à l'abri, en sécurité.
| coetisté u
coeyisté [f.n.] airance la k' tot est coey. F. calme, tranquilité.
Etimolodjeye : [[cawete -isté]], [[noûmot|1900]]
Parintêye :
* [[Motî:ricoe|ricoe]]